NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No jo... Švédsko. Tam se podobná hudbě dělá prostě sama. Sama a skvěle. TOTEM SKIN jsem poprvé zaregistroval s jejich minulým albem „Still Waters Run Deep“. Líbilo se mi, jak pekelně tlačí na pilu. Jakou intenzitu si dokáží udržet. Jejich hudba to hnětá jako metal, je přímočará jako crust a současně temná jako ten nejapokalyptičtější hardcore. Přesně tento koncept předepisuje i jejich čerstvé album „Weltschmerz“.
TOTEM SKIN kombinují to nejlepší, co sever extrémní scéně dal, včetně rozpoznatelné stopy black metalu. Přesto to není kočkopes, ale sevřený celek, který prostě jen nelze jednoznačně onálepkovat. Snaha tvořit hudbu, která je melodická, atmosférická, ale současně i ve všech svých ohledech extrémní a špinavá, se tu setkává s úspěchem.
Tam, kde přesahy začínají odhalovat to, že mezi oblíbenci TOTEM SKIN jsou i zástupci sludgemetalových buldozerů, přichází monumentální rytmika, aby dvoušlapkou skladby akcelerovala do vyšších obrátek. To platí téměř bez výjimky v první polovině alba. Teprve druhá část a hlavně pak poslední devítiminutovka odhaluje i umírněnější polohu kapely. Nečekejte ale žádné uplakané cajdáky. Ačkoliv zpěv by se neztratil téměř v žádném screamu, instrumentální stroj je hrubozrnnou rezavou mašinou, která této kapele dodává hodně metalovou příchuť.
8 / 10
Weltschmerz (2015)
Still Waters Run Deep (2013)
These Ghosts Are Haunting Our Halls (EP) (2013)
Totem Skin (2012)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Halo of Flies, Protagonist Music, Adagio830
sympaticky album s peknym coverom
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.